Mapa cuzk.cz

Letecká fotografie areálu Češovských valů  >

Popis:
Celé opevnění pokrývá plochu přes 35 ha. Centrální opevnění má nepravidelně lichoběžníkový půdorys o rozměrech asi 940 x 600 m. K němu na východě přiléhá přibližně obdélníkové předhradí, které je samostatně opevněné nižšími valy. Tyto valy přecházejí do severní části valů a vytvářejí tam dvojité ohrazení.
Na západní straně je samostatně opevněný trojúhelníkový výběžek - prameniště (tzv. Prasečí rynek).

Jde o opevnění s nejmohutnějšími valy, jaké se v Čechách zachovaly. Jsou vysoké až 12 m a při patě dosahují šířky až 55 m. Doplňovaly je příkopy, hluboké až 5 m, táhnoucí se při venkovních stranách valů a kdysi částečně vysekané ve skále; bývaly zřejmě zavodňovány a podnes se v nich místy drží voda, i v horkém létě je v příkopech mokro. Valy kdysi tvořila hradební zeď z kamenů kladených na sucho, doplněná výrazným náspem s vnitřní trámovou konstrukcí.

V současnosti je prostor oppida porostlý hustým listnatým lesem (dubohabrovým). V severovýchodní části oppida byly vnější nízké valy rozvezeny pro lepší přístup na pole, rozkládající se dnes v prostoru východního předhradí.

V jižním a jihovýchodním sousedství hradiště se nachází poničená mohylová pohřebiště a dvě obdélné vyvýšeniny (128 x 58 a 143 x 66 m o výšce necelých tří metrů), postavení dělostřeleckých baterií z třicetileté války, tzv. reduty. Severně od hradiště byly leteckým snímkováním objeveny stopy obdélníkového ohrazení, zřejmě husitského ležení. Při severním vstupu do vnitřní části hradiště postaven r. 1929 kamenný pomník myslivce Svobody z Jiráskova románu Temno.

 < Letecká mapa (odkaz na mapy.cz)

 

Pozor! Následující odstavec je pouze amatérským souhrnem cizích poznatků o historii Valů.

Historie:
Valy byly do dnešní podoby budovány postupně, nevznikly najednou. Prostor opevnění dosud nebyl podrobněji archeologicky zkoumán, není tedy zatím přesně určeno, kdo celé sídliště založil, budoval, obýval. Dále uvedené informace (souhrn z různých pramenů) tedy nemusí být přesné či kompletní.

Obvodové opevnění vnitřní části valů je možná keltské dílo z 1. tisíciletí př. n. l. Nebo alespoň přibližně v pozdní době bronzové tato část valů vznikla, i když to třeba není zásluhou Keltů. Např. pro kelty typické klešťovité brány (val je zahnutý do vstupní uličky) se vyskytovaly i později u Slovanů).

V destrukci valu na jižním obvodu opevnění byla zjištěna výlučně hradištní keramika. V areálu Češovských valů bylo sesbíráno cca 300 střepů povrchovým sběrem. Byly to fragmenty laténské (rovněž však mladohalštatské, římské a slovanské) keramiky, nálezy zlatých keltských mincí. Tyto kultury ovšem mohly v areálu pouze přebývat, také zde pohřbívaly (hradiště lidu popelnicových polí).

Valy pak osídlili Charváté. Tento silný slovanský kmen využíval oppidum nejpozději od 8. století. To dosvědčují jednak nálezy keramiky z 8. a zejména 9.-10. století a nepříliš odtud vzdálené starobylé slovanské mohyly u Vršců a Slavhostic.

Nízké náspy uvnitř plochy hradiska se někdy spojují s legendami o Žižkově ležení ve valech.

Obvodové opevnění vnitřní části výrazně upravili (navýšili) Švédové v období třicetileté války (kromě západní linie).
Vnější opevnění je novostavbou z období třicetileté války, včetně trojúhelníkového ohrazení prameniště na západě a 2 obdélných redut východně od valů. Nejpravděpodobnější letopočet pobytu Švédů je 1639 (generál Jan Banér?).

Jako útočiště pak toto hradisko sloužilo i v pozdějších historických dobách. Naposledy se zde za prusko-rakouské války roku 1866 ukrývalo obyvatelstvo z okolí.

V literatuře se v souvislosti s Češovskými valy často setkáme s pojmem "keltské oppidum".
Co to je?
Oppidum bylo protourbální opevněné výšinné sídliště Keltů. Oppida se nacházela v západní a střední Evropě v 2. a 1. století př. n. l. Jedná se o označení, které užívali Římané, vlastní keltské slovo se nedochovalo.
Hradby oppid byly stavěny různými způsoby. V Galii a vůbec západní Evropě byla nejběžnějším způsobem roštová konstrukce ze dřeva (spojovaná železnými hřeby), hliněný zásyp a vpředu kamenná líc. Tento typ se nazývá murus gallicus. Dalším typem hradby byla hradba, kdy se rošty opíraly o dřevěnou konstrukci, což bylo celkově méně náročné. Nejjednodušším typem hradby byl prostý sypaný val. Tento typ hradby je zároveň i nejmladší a je otázkou, proč k tomuto zjednodušení výstavby došlo.
Důrazným stavebním prvkem byla brána. Často jen prosté přerušení hradby, někdy byla vytvořena překrytím linie hradby. Nejtypičtější byla klešťovitá brána, jejíž ramena byla zalomena dovnitř.
Společenské funkce oppid je možné pouze odhadovat. Jednalo se pravděpodobně o opevněná strategická a výrobní střediska. Dle často nalézaných importů je možná jejich funkce jako obchodních center. Nejspíše to byly i správní a kultovní okrsky.
Zdroj: wikipedia

Vnější valy - jihovýchodní roh

Pohled na rozvezené valy v severovýchodní části  >

Severní brána - pohled zevnitř oppida na klešťovité zatažení valu

Vnější valy na severu

Pohled dovnitř oppida z vrcholu valu (sever)

Voda se drží mezi vnějším a vnitřním valem i v suchém létě (srpen 2003)

Jižní příkopy a valy

Jižní příkopy a valy - spoj vnitřního a vnějšího valu (viz mapka)

Jižní příkopy a valy

Vrchol valu - jih

Tabulka z roku 1967

A
hradiště o rozloze zhruba 34 ha s akropolí, předhradím a zvláštním opevněním pramene, zvané Prasečí rynk, bylo v souvislosti s až 14 m vysokými valy označeno za nejmohutnější v Čechách.
Do povědomí archeologů děkana F. A. Vacha a hraběte Šlika vstoupilo již před rokem 1822. Za "keltickou ohradu" ho označil již roku 1865 J. E. Vocel, ačkoli dva soubory v libereckém a mladoboleslavském muzeu uložené keramiky Keltů ze 3./2.-1. století z vnitřního areálu opevnění byly publikovány až po více než sto letech.
Naposledy nalezli na lokalitě laténskou keramiku P. Jenč (1992) a předtím V. Moucha (1966).
Nelegální skupina lupičů zde nedávno s detektory kovů údajně vyrabovala depot bronzových náramků a zlaté mince. V roce 1970 se v literatuře ocitla (dodnes nepotvrzená) hypotéza, že na místě nepochybného raně středověkého hradiště z 8.-9. století mohlo na konci keltské civilizace Čech stát oppidum (nebo výšinné sídliště Keltů). Lze považovat za ostudu české archeologie, že na lokalitě nebyl proveden ani zjišťovací archeologický výzkum.
Literatura: Vocel 1865, s. 115-116; tentýž 1866, s. 76-77; Waldhauser 1970, s. 330-333; tentýž 1971, s. 9; Venclová 1987, s. 459; Sklenář 1992, s. 44--45; tentýž 1993, s. 61-62; Waldhauser 1996c, 91-93; tentýž (BZO 1999, v tisku); Kalferst-Sigl- Vokolek 1999, s. Z

B
přibližně čtvrt kilometru východně od češovského hradiště se nacházejí dva obdélníkové náspy o rozměrech 128 x 58 a 143 x 66 rn o výšce necelých tří metrů. Ačkoli z nich nepocházejí žádné s nimi související archeologické nálezy, byly srovnávány s keltskými čtyřúhelníkovými valy, což není pravděpodobné.
Literatura: Waldhauser 1970, s. 331-332; tentýž 1992, s. 91.

C
v těsném sousedstvi češovského hradiště došlo k identifikaci obdélníkového ohrazení, které bez pádných argumentů určovala archeoložka jičínského muzea jako tábor husitských vojsk. Literatura: Gojda 1997, s. 67.

D
zhruba padesát až sto metrů východně od češovských valů byly v roce 1970 na zoraném poli nalezeny střepy ze 3.-1. století, nepochybně stopy sídliště Keltů. Byly předány do královéhradeckého muzea.
Literatura: Waldhauser 1971, s. 9-10.

E
při rozšiřování silnice z obce do Liběšic na severozápadním okraji obce ohlásili liberečtí archeologové porušení tří objektů, které v červnu roku 1970 prozkoumal archeolog Vít Vokolek z královéhradeckého muzea. Jeden z nich, označený jako v zemi zahloubené lahvovité silo na uskladnění obilí, datoval autor výzkumu do 5.-4. století. Fragmenty keramiky, přesleny, mazanici, kostěná šídla vyrobená z jeleních parohů, dále zvířecí kosti náleží podle současných poznatků spíše do přelomu 6. a 5. století. Sídliště lze připsat "domácímu" předkeltskému obyvatelstvu.
Literatura: Vokolek 1992, s. 540-547:

F
v okolí čp. 6 a na zahradě severně od něho zachytila archeoložka jičínského muzea v roce 1998 stavbou narušené sídliště. Zlomky nádob zařadila do 2.-1. století (Okresní muzeum a galerie Jičín).
Literatura: Ulrychová (BZO 1998, v tisku).

G
v inventáři Národního muzea je pod číslem 27 285 a lokalitou Češov uložena zlatá keltská mince, třetinka statéru, která byla získána ze sbírky K. Buchtely. Možná ale jde o mincí z depotu v Kopidlně.
Literatura: Radoměrský 1955, s. 50.

Bronzové nákončí (kování mužského koženého opasku, počátek 9. stol n. l.)

Keramika z 9. - 10. stol. n. l.

 

 

Mapka podle Herouta

Mapka - Pravěké dějiny Čech

 

 

Geodetický plán hradiště Češov (1995)

Češovské valy na mapě stabilního katastru z roku 1842 (zdroj: cuzk.cz)

Literatura o Češovských valech

• PhDr. Eva Ulrychová: Češovské hradiště (Regionální muzeum a galerie Jičín, 2006)
• Pravěké dějiny Čech, vyd. Academia v Praze 1978, zpracované z příspěvků jednotlivých odborníků Radomírem Pleinerem
• Bauerová, A.: Keltové v Čechách, Paseka 1996
• Kuča K.: Chlumecko, Novobydžovsko - historie a architektonické památky Pocidliní 1, 2; Hradec Králové 1995
• Waldhauser Jiří: Encyklopedie Keltů v Čechách; Praha Libri 2001
• Waldhauser Jiří: Keltové na Jizeře a v Českém Ráji
• Archeologie | Archeologie ve Středních Čechách 5/2001 - 2. svazek
  periodikum vydané Ústavem archeologické památkové péče Středních Čech
  - Vladimír Čtverák – Eva Ulrychová: Komplex Češov (okr. Jičín) – fenomén v české archeologii? . . . 365 – 404
  - Lea Šikýřová – Eva Ulrychová: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín . . . 405 – 410

Literatura o předslovanském osídlení v Čechách

• Vokolek Vít: Počátky osídlení východních Čech. Muzeum HK 1993
• Pravěké dějiny Čech
• Skupinu řivnáčských opevněných osad u nás soustavně sleduje E. Pleslová-Štiková, např. Mužský u Mnichova Hradiště, Praha 1981, ed. řada Památníky Academie. V téže řadě vyšel i svazek Motyková, Drda, Rybová, Hradiště nad Závistí r .1980.
• o hradištích pozdní doby bronzové a halštatské průkopnicky pojednal J. Maličký, Předslovanská hradiště v jižních a západních Čechách, Památky archeologické XLlII 1947-48 (1950), 21-42, a nejnověji na základě několika vlastních souborných výzkumů a průzkumů v západních Čechách V. Šaldová, Westbohmen in der spaten Bronzezeit, befestigte Hohensiedlungen Okrouhlé Hradiště ARU Praha 1981, interní tisk.
• Na souvislosti mezi hradisky pozdní doby bronzové a hradisky slovanskými upozornil v různých aspektech J. Filip, Počátky slovanského osídlení v Československu, Praha 1946.
• o keltských oppidech na základě výzkumu hradiska u Prostějova pojednal J. Bohm, Naše nejstarší města, Praha 1946, a J. Filip, Keltové ve střední Evropě, Praha 1956.

 

---

 Reklama:

---

 

15. 4. 2006 - procházka po Češovských valech s výkladem
PhDr. Evy Ulrychové z Regionálního muzea a galerie v Jičíně

Sešlo se mnoho lidí...

Jihovýchodní roh

Jižní valy s příkopem

Jih

Sever

Severní brána